Vražedné ticho 8. část
Všude po chodbě bylo ticho.Zas sme se blížili ke schodům.Začala sem mít takovej divnej pocit.....že se brzo něco stane.A že to nebude nic moc dobrýho.Kuba šel v pohodě vedle mě a a ni ho nenapadlo,na co asi teď myslim.
Šlápla jsem na první schod.Kuba taky."Tak co?Jdeme?"řekl.Kývla jsem.Pomalu a co nejvíc potichu jsme scházeli dolů,připravený čelit velkýmu nebezpečí.Sešli sme úplně dolů.Rozhlídla jsem se po celý chodbě.Všude bylo ticho,nikde nikdo nemluvil,nikde nebylo slyšet ničí kroky,jen ty naše.Zalezli jsme pod schody a čekali.Povzdechla jsem si."To snad neni možný......nikde nikdo....."vtom jsem ale něco zaslechla.Někdo se sem blížil a nebyl sám,počítala jsem to tak na dva,maximálně na tři.Přikrčili jsme se pod zabradlí."Tak co ty debile?!Řekneš to konečně!Kde sou!" "Já,já to fakt nevim....věř mi...." "Tobě už se nedá věřit!Už ne!A víš,co se dělá s takovejma,jako seš ty?"Kousek od nás stál Filip spolu s rukojmím-Honzou.Filip měl očividně navrch."Fi-Filipe,nech mě!Nech mě jít!J-já to fakt nevim!Kdybych......" "Jo jasně!Kdybys!Kdybys to věděl tak bys to stejně neřek,takže tě tak jako tak budu muset zabít........." "Filipe,ne!" "Už je pozdě Honzo,moc pozdě......." řekl Filip a vystřelil po Honzovi.Ten se svalil na zem."Nee!"Zařval najednou Kuba a vyběhl ven z úkrytu.Chtěla jsem běžet za ním,ale v poslední chvíli jsem si to rozmyslela,schovala se ještě víc a po očku jsem sledovala tu scénu.Kuba se řítil rovnou na Filipa,ale ten ho jednoduše srazil k zemi rukou."A jéje!Debil se mi ukázal!Můj hodnej bratránek má nějakou odvahu!To se mi nehce líbit......." "Filipe!Ty pako!Cos to udělal?!Vždyť tys ho zabil!" křičel na něj Kuba a zastavil se nad Honzou.Filip se ironicky usmál."Jo.No a co?Tak sem ho zabil......" "No a co?!Tobě to je jedno!Jak ses hom vůbec takhle změnit!Tohle bys v životě........." "To bych teda udělal,to se mýlíš můj milý Kubíčku!A jestli chceš,můžu ti to názorně předvízt-na tobě!"Kuba couvnul."Hej Filipe,zklidni se.....Já sem ti přece nic neudělal!Nemoh bys mě zabít!Jen tak!" Filip si nabil pistol.Teď se dívali jeden druhému do očí."To neni jen tak!Mám jeden důvod,proč to udělat...."Kuba se po něm podezřívavě podíval."A moh bys mi prosim tě říct,jakej?" "Jo klidně.Chci tě zabít,protože seš živej." "To snad nemyslíš vážně Filipe!" "Ale jo!Proč ne?"řekl a namířil proti němu pistoli.