vražedné ticho 2. část
18. 8. 2007
Seděla jsem na posteli a četla si knížku,mamka s babičkou odjely do Brna nejmíň na dva týdny a tak byl v pokoji úžasný klid.
Právě jsem otáčela na další stránku,když mi zazvonil mobil.Objevilo se na něm neznámé číslo.Moc se mi to nechtělo zvedat,protože s neznámými čísly nemám moc dobré zkušenosti,ale ovládla jsem se a hovor jsem přijmula."Halo,kdo je tam?"zeptala jsem se.Na druhém konci bylo chvíli ticho,až se ozval divný hlas:"Tvůj čas končí.........."a to bylo všechno."Halo,kdo je tam,to to neumíte říct a musíte si ze mě dělat legraci!"Na druhém konci se ozval přerušovaný ton.Ten někdo zavěsil.S oddychem jsem si lehla a koukala se do zdi.
Najednou se mi zdálo,že je tady až moc klid,tak jsem si pustila televizi.Zrovna byly zprávy.Zpozorněla jsem.Na obrazovce se objevilo naše město.Slyšela jsem reportéku říkat:"Zde ve Světlé nad Sázavou se stalo nebezpečno hlavně pro obyvatele.Řádí tu totiž neznámý únosce a žádný z pohřešovaných se zatím nenašel,ani o něm nejsou žádné informace a svědci odmítají mluvit.My jsme ovšem jednoho našli.Je z Dolního Města a popisuje ne zrovna veselou příhodu.Prosím pane,můžete mluvit."Na obrazovce se objevil chlap,kterého jsem poznala hned na první pohled.Byl to Pepík.
"No,já sem šel domů a když jsem procházel kolem jednoho domu,přesně nevím,kdo tam bydlí,tak sem slyšel z otevřenýho vokna hlasy.Byly slyšet hlavně nadávky,potom rána,výstřel a ticho.Radši jsem běžel pryč,aby mě nikdo neviděl.Víc toho nevím a dejte mi pokoj!"Pepík odešel,reportérka dokončila reportáž a já koukala jak blbec.Už je to i v televizi.Opravdu jsem se začala bát.Ještěže mamka a babička odjely,zas by měly kecy.Ale já už pomalu začínám tušit,co to všechno znamená,ale nejsem si jistá.
"CCRRRRRR!"Zvonil zvonek jak na poplach.Málem jsem vyletěla z kůže,jak jsem se lekla.Pomalu jsem přišla ke dveřím a koukla se kukátkem.Oddychla jsem si,byla to moje kamarádka Denisa.Když zjistila,že neotvírám,začala bušit na dveře,až se zaklepaly obrázky na zdi.Otevřela jsem jí.Vlítla na chodbu jako blesk a běžela do pokoje.Během toho divadla mi neřekla ani slovo.Odhrnula záclonu a vykoukla z okna.Pak si zhluboka oddychla.Sedla si na postel."Jé,ahoj,promiň,že jsem ti nic neřekla,ale......."náhle se zasekla."Co ale?"odpověděla jsem a dál nechápala."Někdo mě sledoval,ale nevim kdo to byl a jestli ví,kam jsem zašla.Já jsem byla tak vyděšená,že si to nedokážeš představit...""Já si myslim,že po tom všem si to dokážu představit úplně živě."odpověděla jsem a sedla si vedle ní."Četla jsi světelskej zpravodaj?"zakroutila hlavou."Proč?"podala jsem jí noviny a ukázala na čkánek s ůnosem.Vykulila na to oči,pak se na mě podívala a potom se zase podívala do novin.Položila je na stůl a řekla:"Tak takhle to je jo?"kývla jsem.Položila jsem jí další dvě otázky."Volal ti někdo,koukala ses na zprávy?"zakroutila zas hlavou."Mě někdo volal a nevim,kdo to byl,neřek mi svoje jméno,ale nějakou divnou větu,něco na ten smysl,jako:"tvůj čas končí,"a pak zavěsil.Nechápu,co se to děje!"Na to mi Denisa kývla."Máš pravdu,je to na hlavu,začínám mít strach,co bude dál,ani se mi nechce do školy.""No jo,snad to nějak přežijem,třeba to skončí,kdo ví..."odpověděla jsem.
Snad to nějak skončí.ale mám strach,že ne dobře....
Právě jsem otáčela na další stránku,když mi zazvonil mobil.Objevilo se na něm neznámé číslo.Moc se mi to nechtělo zvedat,protože s neznámými čísly nemám moc dobré zkušenosti,ale ovládla jsem se a hovor jsem přijmula."Halo,kdo je tam?"zeptala jsem se.Na druhém konci bylo chvíli ticho,až se ozval divný hlas:"Tvůj čas končí.........."a to bylo všechno."Halo,kdo je tam,to to neumíte říct a musíte si ze mě dělat legraci!"Na druhém konci se ozval přerušovaný ton.Ten někdo zavěsil.S oddychem jsem si lehla a koukala se do zdi.
Najednou se mi zdálo,že je tady až moc klid,tak jsem si pustila televizi.Zrovna byly zprávy.Zpozorněla jsem.Na obrazovce se objevilo naše město.Slyšela jsem reportéku říkat:"Zde ve Světlé nad Sázavou se stalo nebezpečno hlavně pro obyvatele.Řádí tu totiž neznámý únosce a žádný z pohřešovaných se zatím nenašel,ani o něm nejsou žádné informace a svědci odmítají mluvit.My jsme ovšem jednoho našli.Je z Dolního Města a popisuje ne zrovna veselou příhodu.Prosím pane,můžete mluvit."Na obrazovce se objevil chlap,kterého jsem poznala hned na první pohled.Byl to Pepík.
"No,já sem šel domů a když jsem procházel kolem jednoho domu,přesně nevím,kdo tam bydlí,tak sem slyšel z otevřenýho vokna hlasy.Byly slyšet hlavně nadávky,potom rána,výstřel a ticho.Radši jsem běžel pryč,aby mě nikdo neviděl.Víc toho nevím a dejte mi pokoj!"Pepík odešel,reportérka dokončila reportáž a já koukala jak blbec.Už je to i v televizi.Opravdu jsem se začala bát.Ještěže mamka a babička odjely,zas by měly kecy.Ale já už pomalu začínám tušit,co to všechno znamená,ale nejsem si jistá.
"CCRRRRRR!"Zvonil zvonek jak na poplach.Málem jsem vyletěla z kůže,jak jsem se lekla.Pomalu jsem přišla ke dveřím a koukla se kukátkem.Oddychla jsem si,byla to moje kamarádka Denisa.Když zjistila,že neotvírám,začala bušit na dveře,až se zaklepaly obrázky na zdi.Otevřela jsem jí.Vlítla na chodbu jako blesk a běžela do pokoje.Během toho divadla mi neřekla ani slovo.Odhrnula záclonu a vykoukla z okna.Pak si zhluboka oddychla.Sedla si na postel."Jé,ahoj,promiň,že jsem ti nic neřekla,ale......."náhle se zasekla."Co ale?"odpověděla jsem a dál nechápala."Někdo mě sledoval,ale nevim kdo to byl a jestli ví,kam jsem zašla.Já jsem byla tak vyděšená,že si to nedokážeš představit...""Já si myslim,že po tom všem si to dokážu představit úplně živě."odpověděla jsem a sedla si vedle ní."Četla jsi světelskej zpravodaj?"zakroutila hlavou."Proč?"podala jsem jí noviny a ukázala na čkánek s ůnosem.Vykulila na to oči,pak se na mě podívala a potom se zase podívala do novin.Položila je na stůl a řekla:"Tak takhle to je jo?"kývla jsem.Položila jsem jí další dvě otázky."Volal ti někdo,koukala ses na zprávy?"zakroutila zas hlavou."Mě někdo volal a nevim,kdo to byl,neřek mi svoje jméno,ale nějakou divnou větu,něco na ten smysl,jako:"tvůj čas končí,"a pak zavěsil.Nechápu,co se to děje!"Na to mi Denisa kývla."Máš pravdu,je to na hlavu,začínám mít strach,co bude dál,ani se mi nechce do školy.""No jo,snad to nějak přežijem,třeba to skončí,kdo ví..."odpověděla jsem.
Snad to nějak skončí.ale mám strach,že ne dobře....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář