vražedné ticho 4. část
Kuba kličkoval na silnici,ještěže zrovna nejelo žádný auto.Ti chlapi nám byli v patách.Znova po nás začli střílet.Tentokrát se trefili.Střelili Kubu do ramene.Ten sebou cuknul a pustil volant.Já ho chytla místo něj."Filipe,prosim tě,zatáhni ho k sobě dozadu,budu řídit!"Filip se na mě podíval víc než vyděšeně a řekl:"Myslíš,že to je dobrej nápad?"Koukla jsem se na něj."Pochybuješ snad o mym nadání řídit auto,na který střílej?!"Filip zakroutil hlavou a sednul si zpátky na zadní sedadlo,já za volant.O chlup jsem minula dopravní značku,když jsem se snažila vyrovnat auto.Vzápětí po nás vystřelili znova.Naštěstí se netrefili.S úlevou jsem si přečetla nápis na další dopravní značce.kterou jsem málem srazila.Stálo tam:Světlá nad Sázavou.Tak,řekla jsem si,a máme vyhráno,ale radovat jsem se přestala,když jsem zjistila,že nemáme benzín.Auto najednou škublo a konec.Honička skončila.Na poslední chvíli sem se snažila nastartovat."Tak dělej ty starej kráme,naskoč ty sráči,ty kraksno stará!"nadávala jsem a ani si nevšimla,že ti chlapi vylezli z auta,přišli k našemu a vytáhli na nás pistole."Tak vystupovat lidi,rychle,nehodlám vás hned zastřelit,až se mi to bude hodit.A toho malýho zajíce,co to chytnul,vemte s sebou!"Neochotně jsme vylezli z auta,Filip vytáhnul Kubu a společně s nimi jsme odešli do školy.Nasměrovali nás do velký tělocvičny.Když jsme vlezli dovnitř,bylo tam už hodně lidí,mezi nima Denča.Hned jsem k ní šla."Ahoj,sorry,že jsem zdrhla,ale jinak to nešlo a jak vidíš,stejně nás chytli,tak to bylo k ničemu,a...........!"Denča mi dala ruku na pusu,abych přestala kecat a odpověděla:"Náhodou to vůbec nebylo marný,ještěže ste odjeli,""Proč?"zeptala jsem se.""No,nevim,jestli tě to potěší,ale řekli,že dokud vás nenajdou,tak se nám nic nestane."Denča nahodila provinilý výraz a čekala na mojí reakci."No to je fakt supr,ještě lepší,než když po nás stříleli,"odsekla jsem jí a odešla si sednout jinam.Vzápětí ke mně přišel Filip."Čau,"pozdravila jsem ho a dál seděla jakoby nic."Hele,"začal,"potřebujem se odtud nějak dostat,ale nic mě nenapadá,tak že bys.....třeba......,""Že bych třeba něco vymyslela,že jo?!Proč lezeš za mnou?Si di za Kočim,ten ti poradí líp,když ste bratranci."Filip na mě koukal,jak kdyby spadnul z višně,potom z něj vypadlo:"Ne,nic,jen,že náš občas trochu praštěný nápady,tak........,""Já,že mám praštěný nápady!,"rozeřvala jsem se na něj,"Můžeš bejt rád,že seš vůbec živej Filipe,tak nenadávej!!!!!!!!!!!"Filip se hned ujal vysvětlování."P-promiň,sem to tak nemyslel,jen,že prostě občas máš nápady na hlavu.Ted a jako ne na hlavu,ale....""Tak dost Filipe,to co mi tady řikáš,nemá s tim ničim nic společnýho,tak se buď vymáčkni nebo vypadni a nech mě bejt!"Filip se posadil vedle mě a spustil:"Potřebujem plán na útěk,máš něco?"zamyslela jsem se a odpověděla:"Něco bych měla,ale to je úplně ten nejnormálnější plán,jakej může bejt.""To neva,sem s nim,"řekl Filip."Ale napřed pudem za Kubou,co na něj řekne,to totiž napadlo jeho,"dodal.Oba jsme se teda zvedli a šli za Kubou říct mu(teď už super)plán.