vražedné ticho 3. část
18. 8. 2007
S Denisou jsem si ještě chvíli popovídala.Asi tak v šest hodin odešla a já zas zůstala sama doma.Potřebovala jsem se nějak zabavit.Pustila jsem si televizi.Žádný program,co by za něco stál.V knížkách jsem si jen listovala a cédéčko už mě nebavilo,tak jsem ho vypla.Sedla jsem si na židli v pokoji a zaposlouchala se.Kromě tikání hodin jsem nezaslechla nic podezřelého,jen ticho,které mě pomalu začínalo děsit a lézt mi na nervy.
Instinktivně jsem sáhla po mobilu a dala se do psaní smsky Denise,abych se necejtila tak sama.Už s trochu lepší náladou jsem smsku odeslala.Ale místo výpisu o doručení zprávy se objevil text,který značil,že nemám kredit.No dobrý,znuděně jsem si zívla a podívala se na hodinky.Půl sedmý.Ten čas se neuvěřitelně vlekl,počítala jsem doslova každou minutu.
V tom mi začal zvonit mobil.Zas neznámý číslo.Jestli je to ten ůchyl,co mě minule otravoval...."Halo,kdo je tam?"zeptala jsem se a čekala na odpověď."Už ti nezbývá moc času,dávej si pozor...."odpověděl ten neznámý."Na co si mám dávat pozor?Proč mi nezbejvá moc času?Kdo jste?"chrlila jsem jednu otázku za druhou,ale odpovědi jsem se nedočkala.Zase zavěsil.Pomalu mi začínala docházet trpělivost,nejradši bych jela za tetou,jenže ta si odjela na dovolenou.Jak na potvoru taky na dva tejdny.A já nikam,jen do školy jo.
I když bylo teprv 7 hodin,šla jsem si lehnout.Ani nevim jak,ale usnula jsem.
Probudila jsem se až druhý den brzo ráno.Venku začalo pršet,to jsem potřebovala nejmíň.Oblíkla jsem se a s taškou na zádech šla do školy.Když jsem přišla,nikde nikdo.Stoupla jsem si ke dveřím a čekala na Denisu.Sotva přišla,šla jsem jí naproti."Ahoj,"pozdravila mě."Ahoj,"odpověděla jsem,"včera mi zas volal ten,ten,no jak mě furt otravuje těma nesmyslnejma větama.Já z toho asi brzo zcvoknu!"Denisa se mě pokusila uklidnit a zašly jsme do třídy.Chvíli nato zazvonilo.Do třídy vešla jako supl paní učitelka Stejskalová.Měli jsme mít angličtinu,ale jen jsme si povídali.Seděla jsem v lavici sama a poslouchala.Náhle se z chodby ozvaly hlasy.Nebyl to ani školník,ani žádná učitelka.Byl to Kuba.
Toho hluku na chodbě si všimla už i učitelka,ale než stihla jít ke dveřím,aby zjistila,kdo to je,dveře se otevřely.V nich Kuba,Filip a ještě nějací dva chlápci.Jeden z nich zařval:"Teď pudete se mnou,jinak to odnese tenhle debil!"a pistolí šťouchnul do Kuby.
Pod jejich vedením jsme nastoupili do dvou nákladních aut a odjeli směrem na Radostovice.Ale asi tak v půlce jsme zastavili a vystoupili u nějaké chaty nebo co to bylo.Vešli jsme dovnitř a na zemi seděly svázané Zuzany a pár dalších lidí.Ti chlapi postupně svazovali jednoho po druhém.Kuba se mezitím rozlížel po místnosti.Hned vedle něj stála opřená o zeď dřevěná tyč.Opatrně,aby si toho ti chlapi nevšimli,jí vzal do ruky a jednoho jí praštil po zádech a druhého do břicha.Oba se svalili na zem.Na nic jsme nečekali a utíkali k osobnímu autu,ve kterém byly klíčky.Filip si sednul dozadu,já dpoředu aKuba za volant.Trochu nejistě jsem se na něj koukla a zeptala se:"Kubo,ty umíš řídit?"koukl se na mě a odpověděl:"Ne.ale to je jedno!Připoutejte se,řídim já!!"a s hlasitým prásknutím motoru jsme se rozjeli směrem do Světlé.Pár chlapů nám chtělo zkřížit cestu,ale Kuba je srazil.
Dostali jsme se na silnici,ale když se Fillip otočil,zděsil se a křikl:"Kubo dělej,doháněj nás!"Než stihl Kuba odpovědět,ozvaly se výstřely.Jen taktak jsme stačili těm pár střlám uhnout.
Byli jsme už skoro ve Světlý,když po nás zas začali střílet.
Instinktivně jsem sáhla po mobilu a dala se do psaní smsky Denise,abych se necejtila tak sama.Už s trochu lepší náladou jsem smsku odeslala.Ale místo výpisu o doručení zprávy se objevil text,který značil,že nemám kredit.No dobrý,znuděně jsem si zívla a podívala se na hodinky.Půl sedmý.Ten čas se neuvěřitelně vlekl,počítala jsem doslova každou minutu.
V tom mi začal zvonit mobil.Zas neznámý číslo.Jestli je to ten ůchyl,co mě minule otravoval...."Halo,kdo je tam?"zeptala jsem se a čekala na odpověď."Už ti nezbývá moc času,dávej si pozor...."odpověděl ten neznámý."Na co si mám dávat pozor?Proč mi nezbejvá moc času?Kdo jste?"chrlila jsem jednu otázku za druhou,ale odpovědi jsem se nedočkala.Zase zavěsil.Pomalu mi začínala docházet trpělivost,nejradši bych jela za tetou,jenže ta si odjela na dovolenou.Jak na potvoru taky na dva tejdny.A já nikam,jen do školy jo.
I když bylo teprv 7 hodin,šla jsem si lehnout.Ani nevim jak,ale usnula jsem.
Probudila jsem se až druhý den brzo ráno.Venku začalo pršet,to jsem potřebovala nejmíň.Oblíkla jsem se a s taškou na zádech šla do školy.Když jsem přišla,nikde nikdo.Stoupla jsem si ke dveřím a čekala na Denisu.Sotva přišla,šla jsem jí naproti."Ahoj,"pozdravila mě."Ahoj,"odpověděla jsem,"včera mi zas volal ten,ten,no jak mě furt otravuje těma nesmyslnejma větama.Já z toho asi brzo zcvoknu!"Denisa se mě pokusila uklidnit a zašly jsme do třídy.Chvíli nato zazvonilo.Do třídy vešla jako supl paní učitelka Stejskalová.Měli jsme mít angličtinu,ale jen jsme si povídali.Seděla jsem v lavici sama a poslouchala.Náhle se z chodby ozvaly hlasy.Nebyl to ani školník,ani žádná učitelka.Byl to Kuba.
Toho hluku na chodbě si všimla už i učitelka,ale než stihla jít ke dveřím,aby zjistila,kdo to je,dveře se otevřely.V nich Kuba,Filip a ještě nějací dva chlápci.Jeden z nich zařval:"Teď pudete se mnou,jinak to odnese tenhle debil!"a pistolí šťouchnul do Kuby.
Pod jejich vedením jsme nastoupili do dvou nákladních aut a odjeli směrem na Radostovice.Ale asi tak v půlce jsme zastavili a vystoupili u nějaké chaty nebo co to bylo.Vešli jsme dovnitř a na zemi seděly svázané Zuzany a pár dalších lidí.Ti chlapi postupně svazovali jednoho po druhém.Kuba se mezitím rozlížel po místnosti.Hned vedle něj stála opřená o zeď dřevěná tyč.Opatrně,aby si toho ti chlapi nevšimli,jí vzal do ruky a jednoho jí praštil po zádech a druhého do břicha.Oba se svalili na zem.Na nic jsme nečekali a utíkali k osobnímu autu,ve kterém byly klíčky.Filip si sednul dozadu,já dpoředu aKuba za volant.Trochu nejistě jsem se na něj koukla a zeptala se:"Kubo,ty umíš řídit?"koukl se na mě a odpověděl:"Ne.ale to je jedno!Připoutejte se,řídim já!!"a s hlasitým prásknutím motoru jsme se rozjeli směrem do Světlé.Pár chlapů nám chtělo zkřížit cestu,ale Kuba je srazil.
Dostali jsme se na silnici,ale když se Fillip otočil,zděsil se a křikl:"Kubo dělej,doháněj nás!"Než stihl Kuba odpovědět,ozvaly se výstřely.Jen taktak jsme stačili těm pár střlám uhnout.
Byli jsme už skoro ve Světlý,když po nás zas začali střílet.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář