vražedné ticho 1. část
Jako každé ráno jsem se připravovala do školy.Svačinu,pití,klíče.To jsem ale ještě neměla tušení,co se příštích pár hodin bude dít.A to měl být teprve začátek.
Loudavým krokem jsem vyšla z bytovky,v ruce mobil,který začal zvonit.No jasně,kamarádka už zase otravuje.Na rohu ulice jsem se rozhlídla.Nic nejelo.Na to,že jindy jsem málem nemohla přejít,byl tentokrát klid.
Přicházela jsem ke škole.Zuzka už na mě mávala.Vlezla jsem do šatny.Převlíkla se.Prohodily jsme pár slov a přicházely další holky od nás ze třídy.Dokonce už i kluci tu byli skoro všichni.Skoro,protože Kuba s Filipem ještě nepřišli.Obvykle chodili tak kolem půl,ale dneska ne.Tohle se mi nějak nelíbilo.Ale aspoň prozatím jsem to na sobě nedala znát a spolu s holkama jsem odešla do třídy.Krátce na to zazvonilo.Do třídy vešla učitelka na angličtinu.Byl čtvrtek,nejnudnější den z celého týdne.Venku začalo pršet.Nějakým záhadným způsobem jsem ten den přežila.Ulehla jsem do postele a přemýšlela,co je s Kubou a Filipem.Když chybí oba dva,tak nemůžou bejt nemocný,to dá rozum,ale co teda.......
Vtom mi začal zvonit mobil.Lekla jsem se,kdo mě moh otravovat tak pozdě v noci.Když jsem svůj zrak zaostřila na displej,málem mi vypadly oči zdůlků.Volal mi totiž Kuba."Jsi to ty Kubo?"zeptala jsem se .Na druhém konci bylo tak tři vteřiny ticho a pak ho prolomil šeptavý hlas:"Jo,jsem to já,musíš mi pomoct,protože...."Najednou to ztichlo."Kubo?Jsi tam?Halo!"Teď už jsem stoprocentně nemohla usnout.Kuba mi chtěl něco důležitýho říct,ale někdo to zjistil,tak radši zavěsil.Seděla jsem na posteli,oči vykulené nad tím,co se stalo.Lehla jsem si a pokusila se usnout.
Druhý den nepřišly do třídy Zuzky.O tom,že by měly někam jít,se nezmiňovaly,tak to už začalo být hodně podezřelé.Zazvonilo na hodinu.Učitelka vešla do třídy,ve tváři velmi vážný výraz.Otočila se na nás,aby se na všechny mohla dívat,oddychla si a potom řekla:"Dozvěděla jsem se,že Jakuba a Filipa.někdo unesl,ale zatím se neví kdo.Je mi líto,ževám to musím říkat.....já....nevím,jak...."Učitelce došla slova.Všichni jsme koukali na ní,potom na sebe a pak zase na ní.To,co nám teď řekla,nás úplně odrovnalo,že nikdo nebyl schopný slova.Po škole všichni odcházeli nejmíň ve trojicích,podle nařízení učitelek.Kroutila jsem nad tím hlavou.To by nás stejně nezachránilo.Pomalu jsem si začala uvědomovat,co se tady děje.Jestli proti tomu něco nepodniknem,bude pozdě.Na všechno.
Přišla jsem domů.Ve dveřích na mě čekala mamka.Beze slova mi do ruky strčila noviny našeho města,Světelský zpravodaj."Podívej se na titulní stranu,"řekla mi.Sklonila jsem zrak na noviny.Velkým písmem tam bylo napsáno:ZE SVĚTLÉ NAD SÁZAVOU SE ZÁHADNĚ ZTÁCEJÍ DĚTI.
Dne 13.března byla hlášena ztráta dětí ze Světlé nad Sázavou a z Dolního Města.Prosíme,máte-li jakékoli informace.volejte na tel.č.158 nebo112.Děkujeme
Posadila jsem se na zadek.Někdo bezdůvodně unáší děti a kdoví co s nimi bude dělat.Tohle už není normální.Tady začíná boj o život.