Vražedné ticho 7. část
Kuba se na mě podíval."Po-počkej,jak to myslíš?Jak jako máš nápad?Proč se díváš na tu pistoli?Hele,j-já nemám nic proti dobrejm nápadům,ale......" "Neboj,neni to tak,jak to vypadá.To bych ani neudělala.Ale má to hodně společnýho,"odpověděla jsem.Mezitím se dole shluknuli ti únosci a žačli se na něčem domlouvat.Odezírat ze rtů jsem neuměla a neslyšela jsem je.Ale pochopila jsem,že jeden z nich je jejich velitel,protože se najednou strašně rozeřval.Těm slovům jsem už rozuměla."Jakto,že utekli?"Něřikal sem vám,že utýct nesmí nikdo?!" "Ale šéfe,...." "Žádný ale!Prostě je najdete,ať živý nebo mrtvý,na tom nesejde,hlavně,že budu mít jistotuže tu sou všichni!"velitel se odmlčel.Vtom promluvil jeden z podřízených."Ale šéfe,všechny dveře sou zamčený,musej bejt tady ve škole!"náhle zavládlo absolutní ticho.A hned nato ho proříznul svým hrubým hlasem velitel:"Tak na co čekáte!Prohledat celou školu!Hlavně nic nevynechejte!Esli je to pravda,že je všude zamčeno,tak tu někde musej přece bejt!"Vtom jsme zpanikařili.Neomylně mluvili o nás."Tak,máš nápad kromě toho,kerej se mi moc nezdá?" "Jo,mám,poď!"křikla jsem na Kubu a zatáhla jsem ho na záchody.Zavřeli jsme za sebou dveře."Hele,tos mohla říct rovnou,že potřebuješ na záchod,nemusel sem chodit s tebou!" "Ty seš tak blbej......perfektní úniková cesta!Zamkni se tu!"řekla jsem mu a pošoupla ho do jedné z kabinek wc."No,a co dál?!Dveře vyrazej a mě zabijou!" "Prosim tě!Nezačínej s tim zase!Prostě:Pokusíš se vyškrábat nahoru,přelezeš do dalšího a potom dveřma vyjdeš!" "A co,když za dveřma bude čekat další?!" "Tak máš pistol ne?! "Ne!To po mě nechtěj!" "Ty seš jak malej!Prostě bez řečí bys po něm v nejnutnějšim případě vystřelil!"ještě jsem mu něco chtěla říct,ale vtom se na chodbě ozvalo:"Hele,určitě budu na záchodech!Na těch sme ještě nebyli!" "No vidíš,máš pravdu,dem!"řekli.Už jsme jen slyšela,jak si nabíjej pistoli.Kolem kabinky,ve které jsem byla já,prošel jeden z nich."Du na tuhle!"řekl tomu druhému.Tak jsem se odhodlala a pokusila se vyšplhat nahoru.Povedlo se.Přelezla jsem do další kabinky.Podle mě už v ní byli."Hele Jacku,tady je zamčeno!"křikl ten,co se zastavil tam,odkud jsem právě utekla."Tak je vykopni ne!?!"PRÁSK!!!!!!!rozlehlo se po chodbě."Nikdo tu neni!" "Tak zkus další!"s námahou jsem přelezla do další kabinky.Ozvalo se další prásknutí a lámání dřeva."Tady taky ne.........!A co ty poslední dvě?!" "Ty ne,ty sem prohlížel,tam taky nikdo neni." "Tak dem,ale musíme je najít,jinak se šéf zblázní."Uslyšela jsem pomalu se vzdalující kroky.Potom nastalo ticho.Opatrně jsem otevřela.Na zemi byly třísky a vylomené dveře.Ale Kuba nikde.Vtom jsem za sebou uslyšela jeho hlas:"Nebyl to tak špatnej nápad!"potom se zamyslel."Ale jak se teda dostanem ven,když je všude zamčeno?!" "To se mě neptej,já to nevim!Zkus něco teď vymyslet ty." "No,já bych přistoupil na ten tvůj plán,"řekl."Tak jo,v tom s tebou můžu jen souhlasit!Tak kdy ho provedem?"Kuba se zadíval do podlahy a potom řekl:."Napřed se musíme někde schovat,takhle sme tu moc nápadný,musíme zjistit,kde už byli a tam se schovat" "Asi jo no,ale já vezmu klasiku,"odpověděla jsem."A to je co?"zeptal se Kuba."Přece schody!"odpověděla jsem s úsměvem."Tak teda pod jaký pudem?"dodala jsem k tomu."Já nevim,třeba pod ty na hlavní chodbě,budem vědět úplně o všem,co se bude kde dít!" "Beru tě za slovo,"mrkla jsem na něj a vyrazili jsme.