Vražedné ticho 6.část
Vyděšeně jsem stála s tím chlapem na chodbě a čekala,co se stane.V duchu jsem přemýšlela o útěku a vzpomněla jsem si na Kubu,jak v tělocvičně tomu chlapovi říkal:"Já vás kousnu!"usmála jsem se,ale vtom mě trklo:Proč bych se nemohla trochu opičit!
Nenápadně jsem se podívala na toho chlapa,co právě dělá.Zdálo se,že neměl nejmenší ponětí o tom,co chystám.A taky že ne.Stačilo pár vteřin a ten chlap,co mě s pistolí v ruce držel pod krkem,zařval bolestí.Pistole mu vypadla z ruky,já jí pohotově zvedla a zdrhala odtamtaď jako namydlený blesk.K mému neštestí se na mě hnali ti ostatní dva,co hlídali přední a zadní vchod.Nedalo se nic dělat.Musela jsem si vyzkoušet,jak se střílí.Oba dva,jakmile viděli,na co se chystám,na mě namířili taky pistole.Začala jsem střílet.Oba jsem trefila.Jednoho do nohy a druhýho do ruky.Byl to zrovna ten,co držel Filipa.Filip se už už chtěl vypařit,když na něj ten chlap namířil."Ještě krok a zastřelim tě!"Filip se zastavil.Díval se mu do očí.Chlap se namáhavě zvedl a došel k němu.Prudce s ním trhl."Jestli ještě jednou budeš chtít zdrhnout,tak už nebudu tak hodnej,je ti to jasný?!"Filip jen kývnul.Potom odešli směrem k tělocvičnám.Mě se ale podařilo utýct.Sice jen nahoru do prvního patra,ale co,hlavně,že mě nezpozorovali.Teda doufám.
Potichu jsem procházela kolem nástěnek na rohu chodby,když vtom mě čísi ruka zatáhla to tmy.Než jsem stihla zakřičet,ucpala mi pusu.Pak ten dotyčný promluvil:"Hlavně neřvi,jo?"Pustil mě.Otočila jsem se.No jasně.Kuba.První,co dostal,byla pěkná facka.Chytil se za tvář a nechápavě se na mě podíval."Co si to dovoluješ,takhle mě vyděsit!Příště si rozmysli,co děláš!Oukej?" "Jo,"odpověděl.Hned nato se zezdola ozvaly hlasy a kroky,které se k nám docela rychle blížily.Neváhali jsme a utekli dolů po schodech,co vedly od jídelny.Samozřejmě bylo zamčeno.Neměli jsme na vybranou a schovali jsme se pod schody."Tak,a teď mi řekni,kam se mohla podít!Já jí viděl tudy zdrhat!"slyšeli jsme je povídat."Nevim,může bejt jedině dole,du se tam kouknout,ty hlídej tyhle dva smrady!"zavelel ten druhý.
Došlápl na první schod.Pomalu scházel dolů.Strachy jsme ani nedejchali.Čekali jsme,co se stane.Náhle jsem si vzpomněla,že mám pistoli.Drkla jsem loktem do Kuby a pistol mu ukázala.Napřed se vyděsil,ale potom se mi snažil naznačit,abych se ho pokusila zastřelit.Vytřeštila jsem na něj oči.Ale na odmlouvání už bylo pozdě.Chlap dorazil dolů."Hele,Bille,nikdo tu neni,nejspíš si měl vidiny!"Potom se ale otočil směrem ke schodům,tam,kde jsme se schovávali.Popošel blíž.Ještě blíž.Už byl skoro u nás.Kuba mě povzbudil,abych ho zkusila trefit.Marně.Šleně se mi klepaly ruce.Nebyla jsem schopná po něm vystřelit.Teď se věci chopil Kuba.Pistoli mi vzal a bezmyšlenkovitě po něm vystřelil.Naštěstí se trefil.Zasáhl ho do hlavy.Chlap se skácel k zemi.Vyjekla jsem.Kuba mu ucpal pusu.Potom se ozval ten nahoře:"Hej,Pete?!Co to tam je?Seš v pořádku?"Žádná odpověď.Bill se sebral a i s rukojmími odešel.Nejspíš pro posily.Vyděšeně jsme se koukali na tu mrtvolu.Ani jeden z nás nebyl schopný slova."Já,.....já sem ho......zastřelil!Ty vole!....."promluvil najednou Kuba.Vypadalo to,že každou chvílí omdlí,jak byl bílý.Já,s ještě pořád roztřesenou rukou,jsem od toho mrtvého chlapa vzala pistoli.Dala jsem si jí k pasu a postavila jsem se.Kuba taky."Poď,musíme se nějak dostat ven ze školy,"řekla jsem mu.Kuba se na mě jen otočil,kývnul a dál civěl na toho chlapa."Tak deš?!"zeptala jsem se ho znova."Jo,jo už du,"odpověděl.Opatrně jsme kolem toho chlapa prošli a vyšli po schodech na chodbu.Nikde nikdo.Schovávali jsme se za každým rohem,aby nás nikdo nezpozoroval,kdyby tam snad někdo byl.Došli jsme až ke schodům,které vedly na dolní hlavní chodbu.A hned pod schody hlídal zas nějaký chlap.Takže ven se nejspíš nedostanem."Máš nápad?"zeptal se mě Kuba."Já bych jeden měla,"odpověděla jsem a zadívala se na pistol.